Dnes
—Podrobná hodinová předpověď je dostupná pouze na následujících 48 hodin.
Předpověď počasí pro vybrané místo.
Nejbližší 2 hodiny podle radaru ČHMÚ
Podrobná hodinová předpověď je dostupná pouze na následujících 48 hodin.
Výstrahy ČHMÚ pro vybrané místo.
ČHMÚPolární záře · Česko · dnes v noci
Data: NOAA SWPC · oblačnost: model ICON-D2 (DWD) ·
The detailed aurora guide is currently available in Czech only.
Ilustrace · pod Kp 5 záři nekreslíme — z Česka bývá vidět až od 5
Síla geomagnetické aktivity · KpPlanetární index Kp · NOAA SWPC
Kp měří, jak moc je rozkolísané magnetické pole Země — od 0 (klid) do 9 (extrémní bouře). Od 5 výš mluví NOAA o geomagnetické bouři. Kp 9 přichází podle NOAA asi 4 dny za jeden sluneční cyklus (≈ 11 let).
Kp (GFZ Potsdam, 13 observatoří, tříhodinové intervaly, třetinový zápis 2− / 2o / 2+). NOAA G1–G5 = Kp 5–9; hodnoty ve výhledu jsou předpověď NOAA SWPC, ne měření.
Jasno čekáme v 14 ze 14 krajů. Kde je jasno, hodí se na hvězdy. Na polární záři dnes nestačí aktivita, ne počasí.
Každý sloupec jsou 3 hodiny. Tmavý pás ukazuje noc. Čára 5 je práh pro fotku z Česka.
Tříhodinové úseky produktu Planetary K-index Forecast; plný sloupec = měření nebo odhad, šrafovaný = předpověď.
měření / odhad předpověď práh 5 · fotka z Česka Výhled NOAA se může během hodin změnit.
Dnes v noci je Kp 3 z 9 — zatím ani první obrázek. Až přijde bouře, poznáte tady, co čekat.
Maximum noci 3+ = 3,33. Ilustrace se řídí stejnými pravidly jako scéna v hlavičce.
Nízko nad severním obzorem růžový až červený svit. Okem spíš šedavý opar, barvu ukáže až fotka.Horní část oválu nad obzorem, převládá O 630,0 nm; pro oko obvykle pod prahem barevného vidění.5
Záře sahá výš a z tmavých míst ji zahlédnete okem — často jako červenou oblohu na severu.Ovál typicky k 50° geomag. š. (NOAA); dominuje 630,0 nm, zelená 557,7 nm jen těsně nad obzorem.5
Pohyblivé sloupce a závoje vysoko na obloze, zelená i červená. Takovou noc (Kp 9) zažilo Česko 10.–11. 5. 2024.Ovál k 45–40° geomag. š.; viditelná i zelená 557,7 nm, paprsky mohou sahat vysoko.5
Ilustrace podle pravidel stránky, ne fotografie.
Průvodce
Průvodce teď čtete v podání Běžně. Změnit podání
Polární záře je světlo, které vzniká 80 až 500 kilometrů nad Zemí1. Ze Slunce neustále proudí nabité částice — sluneční vítr. Když zesílí, rozkolísá magnetické pole Země a urychlené elektrony se podél něj řítí do horní atmosféry v okolí pólů. Tam narážejí do atomů kyslíku a dusíku a ty se rozsvítí1: kyslík zeleně a ve větších výškách červeně, dusík dodá fialový spodní okraj2.
Proto záře patří hlavně k pásu kolem pólů. Nad Norskem, Islandem nebo Kanadou je častá, u nás vzácná.
Polární záře (aurora borealis) je emise horní atmosféry ve výškách přibližně 80–500 km1. Budí ji hlavně elektrony urychlené v magnetosféře, které precipitují podél magnetických siločar do aurorálního oválu a srážejí se s atomy a molekulami kyslíku a dusíku1.
Zelená čára atomárního kyslíku 557,7 nm (stav ¹S) svítí typicky ve 120–400 km. Červená 630,0 nm (stav ¹D) je omezená na výšky nad 300 km: excitovaný stav žije přes 150 sekund a v hustší atmosféře ho srážky zhasnou dřív, než vyzáří210. Purpurový spodní okraj dává dusík ve 120–200 km2.
Záře svítí v oválu kolem magnetického pólu a Česko leží daleko na jih od něj, zhruba mezi 48,5. a 51. rovnoběžkou. K nám se ovál rozšíří jen při silné geomagnetické bouři: podle NOAA se při bouři G3 (Kp 7) záře objevuje typicky kolem 50° geomagnetické šířky, při G4 (Kp 8) kolem 45°3.
Podle dlouhodobých pozorování astro.cz ji z Česka fotoaparát zachytí nízko nad obzorem od Kp 4–6, okem bývá vidět od Kp 7 a z osvětlené Prahy až od 85. Bouře síly G3 přichází podle NOAA zhruba ve 130 dnech za jedenáctiletý sluneční cyklus3 — a pak ještě musí padnout na jasnou a tmavou noc.
Poloha oválu se řídí geomagnetickou, ne zeměpisnou šířkou. S rostoucí aktivitou se ovál rozšiřuje k rovníku: NOAA uvádí typickou hranici viditelnosti 55° geomag. š. pro G2, 50° pro G3, 45° pro G4 a 40° pro G53. Česko (48,5–51° s. š.) je proto na hraně, kde rozhoduje, zda je záře ještě nad obzorem — z nižších šířek vidíme jen horní, červenou část vzdáleného oválu (viz rámeček níže).
Empirické prahy pro ČR podle astro.cz: fotograficky Kp 4–6, okem od 7, z Prahy od 85; stránka používá konzervativně 5 / 7 / 8. Četnost podle NOAA za cyklus (≈ 11 let): G3 ≈ 130 dní, G4 ≈ 60 dní, G5 ≈ 4 dny3.
Výběr výrazných nocí s ověřeným zdrojem, ne úplný seznam.
Výběr událostí s veřejným záznamem; ne úplný katalog.
Mimořádně jasná a dynamická záře nad Českem, jaká se podle astro.cz obvykle vidí jen za polárním kruhem9.
Mimořádně jasná, dynamická záře; fotogalerie astro.cz9.
Po erupci třídy X1,8 z 9. října byla záře dobře vidět i okem všude, kde bylo jasno, a na fotkách se červeně barvila celá severní obloha8.
Příchod oblaku částic po erupci X1,8 (9. 10.); záře viditelná okem, převládající červená emise v celé severní části oblohy8.
Extrémní bouře G5 (Kp 9). NOAA ohlásila podmínky G5 v 22:54 UTC 10. května6. Nad střední Evropou zářila obloha všemi barvami — podle astro.cz nic podobného od podzimu 20037.
Bouře G5, Kp 9; podmínky G5 pozorovány od 22:54 UTC 10. 5.6. Srovnatelná událost naposledy v říjnu a listopadu 20037.
Kp je číslo od 0 do 9, které říká, jak moc je rozkolísané magnetické pole Země. Počítá se z měření 13 observatoří po celém světě, vždy za tři hodiny4. Od 5 výš jde podle NOAA o geomagnetickou bouři se stupněm G1 (slabá) až G5 (extrémní)3.
Nahoře ukazujeme dvě čísla: nejvyšší hodnotu pro dnešní noc a poslední tříhodinový úsek („teď“). Kp ale neříká, kde přesně záře bude — je to jedno číslo pro celou planetu. Proto k němu přidáváme tmu a oblačnost po krajích. Výhled NOAA na další noci se může během hodin změnit.
Planetární index Kp zavedl Julius Bartels v roce 1949, řada sahá do roku 1932. Dnes ho počítá GFZ Potsdam z 13 observatoří jako tříhodinovou hodnotu ve třetinovém zápisu 0o, 0+, 1−, … 9o4.
Stránka používá produkt NOAA SWPC Planetary K-index Forecast, který kombinuje pozorované, odhadnuté a předpovězené tříhodinové hodnoty; u každého čísla uvádíme, o který typ jde. Prahy stránky: foto ≥ 5,0, dobře foto ≥ 7,0, okem ≥ 8,0. Data slunečního větru z bodu L1 (rychlost, hustota, složka Bz) zatím nezobrazujeme.
Kyslík, který svítí červeně, vydrží v nabuzeném stavu přes 150 sekund. Proto červená záře vzniká jen vysoko, kde je vzduch tak řídký, že ho mezitím nic nevyruší.Zakázaný přechod 630,0 nm má dobu života přes 150 s; v hustší atmosféře převládne srážková deexcitace, proto je emise omezena na výšky nad ~300 km.2
Index zavedl Julius Bartels v roce 1949. Dnes ho počítá GFZ Potsdam z magnetometrů na 13 místech světa.Zaveden J. Bartelsem 1949, řada od 1932; dnes GFZ Potsdam, distribuce přes ISGI.4
Podle NOAA připadá na jeden sluneční cyklus asi 900 dní se slabou bouří G1, ale jen kolem 4 dnů s extrémní G5. Poslední přišla 10.–11. 5. 2024.NOAA: G1 ≈ 900 dní, G2 ≈ 360, G3 ≈ 130, G4 ≈ 60, G5 ≈ 4 dny za cyklus; G5 naposledy 10.–11. 5. 2024.3
Zajímavost
Když záře svítí stovky kilometrů severněji, vidíme z Česka jen její vršek, který vykukuje nad obzor. A vršek je červený: červené světlo kyslíku vzniká až nad 300 km, zelené níž2.
Kvůli zakřivení Země je bod ve výšce 300 km vidět nad obzorem ještě ze vzdálenosti kolem 2 000 km, zelená část ve 120 km jen z asi 1 200 km. Proto jsou fotky z Česka tak často růžové a rudé — a proto 10. 10. 2024 hořela na fotkách červeně celá severní obloha8.
Pro pozorovatele na hladině je bod ve výšce h nad obzorem do vzdálenosti d ≈ √(2Rh), R = 6 371 km, bez refrakce: 120 km → ~1 240 km, 300 km → ~1 960 km, 400 km → ~2 260 km. Leží-li ovál severněji, pozorovatel v ČR vidí jen horní část záře, kde převládá 630,0 nm210.
Extrémní případ: 23. 4. 2023 zaznamenala observatoř Hanle v Indii červenou emisi, kterou autoři přisuzují nízkoenergetickým elektronům (< 100 eV) ve výškách ~700–950 km nad ~54° s. š.11
Vzdálenosti: vlastní výpočet d ≈ √(2Rh), bez lomu světla v atmosféře.