Plný košík, nebo prázdný les? Proč houby letos rostou jen někde

01Podmínky

Co houbám vyhovuje a proč jim to trvá

Mnoho hub, které rádi sbíráme, žije ve spojení s kořeny stromů a říká se tomu mykorhiza. Podhoubí pomáhá stromu s vodou a živinami a strom mu oplátkou dodává cukry, a proto hřiby nerostou kdekoli, ale jen poblíž svých stromů. Hřib smrkový tak vyroste i mimo les, ale jen tam, kam dosahují kořeny jeho partnerů.

Podhoubí potřebuje nasycenou půdu, nejen mokrý povrch. Meteorologové z ČHMÚ proto pro svou mapu růstu hub sčítají denní srážky za posledních 30 dní a výsledek upravují podle teplot z posledních sedmi dnů, protože v nejteplejších měsících se z dopadlé vody výrazně víc vypaří. Klíčová je vodní bilance, tedy kolik vody v půdě skutečně zůstane.

Proto jeden déšť nestačí a houby se objevují se zpožděním. Podle ČHMÚ obecně platí, že nejvíc začínají růst zhruba 10 dní po vydatných deštích a následném teplém, ale ne horkém počasí, nejvíc mezi červencem a zářím. Na podzim naopak přízemní mrazíky dokážou růst zpomalit nebo úplně zastavit.

02Zajímavosti

Pod mechem se dějí věci, které nečekáte

Podhoubí je největší stavba, jakou houby umějí postavit. Podhoubí václavky v americkém Oregonu patří k největším známým organismům na Zemi, rozkládá se na téměř deseti kilometrech čtverečních a podle odhadů je staré tisíce let. My sbíráme jen jeho drobné plody, zbytek zůstává pod zemí.

Houby také nejsou rostliny a mají blíž ke zvířatům než k rostlinám. Ze slunečního světla si potravu nevyrábějí, živiny získávají rozkladem odumřelé hmoty nebo ve spolupráci s kořeny stromů. Příroda by si bez nich nevěděla rady s většinou biologického odpadu, který pomáhají recyklovat.

03Poslední týdny

Jaké bylo léto a začátek podzimu v Česku

Předběžná data ČHMÚ ukazují, že léto bylo na vodu spíš chudé. Srážky dosáhly v červenci jen 57 % normálu, v srpnu 91 % a v září 73 %, zatímco teplota byla nad normálem o 0,9, 2,1 a 1,2 stupně. Půda tak do podzimu vstupovala spíš vysušená než nasycená.

Září přineslo podle předběžných dat ČHMÚ v průměru 44 mm srážek a průměrnou teplotu 14,2 °C. Výraznější deště padaly jen v několika dnech, nejvíc 9., 16. a 20. září, a mezi Čechami s 38 mm a Moravou a Slezskem s 54 mm byl citelný rozdíl. Nejchladnější období měsíce přišlo začátkem třetí dekády, kdy denní maxima většinou nepřesáhla 20 °C.

Z tabulky je vidět, že červenec byl všude suchý, od 42 % normálu na Vysočině po 82 % v Moravskoslezském kraji. Srpen byl nadnormální v Libereckém, Královéhradeckém a Ústeckém kraji i v Praze a Středočeském kraji, zatímco Jihomoravský kraj, Vysočina a Zlínský kraj dostaly jen 61 až 69 % normálu. V září bylo nejsušeji na západě Čech, na Karlovarsku spadlo jen 48 % a v Plzeňském kraji 58 % normálu.

Nejhůř je na tom podzemní voda, jejíž stav v mělkém oběhu byl v září podle předběžných dat mimořádně podnormální, stejně jako vydatnost pramenů. Z tohoto pohledu šlo o nejsušší září od roku 1981. Podle zprávy ČHMÚ z 15. října sice srážky ve druhé polovině předchozího týdne, hlavně v Čechách, půdní sucho místy zmírnily, hladiny podzemních vod ale zůstaly mimořádně podprůměrné.

Pohled na měsíc do 12. října je mírnější. Počasí bylo podle ČHMÚ většinou nadprůměrné, s výjimkou chladnějšího týdne od 21. do 27. září, a srážky byly průměrné s týdenními úhrny kolem 10 mm, jen týden od 28. září do 4. října byl suchý. Takový rytmus houbám dává šanci, jen ne všude stejnou.

04Kam vyrazit

Co z toho plyne pro letošní houbaření

Z čísel plyne opatrný závěr. Léto bylo suché a podzemní voda je mimořádně podprůměrná, ale srážky posledního měsíce se držely kolem průměru a houbaři z některých míst hlásí nálezy, jen ne všude a ne stejně. Naději mají hlavně lesy, kde vydatněji zapršelo zhruba před týdnem až dvěma a kde se vláha v půdě udržela.

Hlášení jsou neověřená a semafor je hodnocení komerční služby, ne měření meteorologů. Mapa pravděpodobnosti růstu hub od ČHMÚ zase ukazuje jen oblasti s vhodnějšími vláhovými podmínkami, ne skutečné nálezy, a často rozhoduje konkrétní les, ne kraj na mapě.

Nejbližší dny přinášejí houbám jen napůl dobré zprávy. Podle zprávy ČHMÚ z 15. října bude počasí dál proměnlivé, o víkendu s možností slabého deště, a přes den převládnou nadprůměrné teploty, v některých nocích ale může teplota klesnout k bodu mrazu. Slabý déšť přitom není vydatný déšť, po kterém houby podle ČHMÚ nejvíc rostou zhruba za 10 dní.

Delší výhled je pro houby rozpačitý. Měsíční výhled ČHMÚ z 12. října čeká do 8. listopadu s vyšší pravděpodobností průměrné nebo slabě podprůměrné počasí, v první polovině spíš sušší s úhrny do 5 mm a ve druhé srážkově bohatší. Noční minima mají být kolem 2 °C a v některých dnech bude přechodně mrznout, a právě přízemní mrazíky mohou růst hub zpomalit nebo zastavit.

05Bezpečně

Jak poznat jedlou houbu, když obecný znak neexistuje

Nejdůležitější věta tohoto článku zní, že žádný obecný znak jedlosti neexistuje. Jedovatost se nedá poznat podle barvy, vůně ani chuti a nerozhoduje ani to, jestli houbu okusují slimáci. Jíst se dá jen houba, kterou bezpečně znáte jako druh a která má dost znaků pro spolehlivé určení.

V Česku se podle České mykologické společnosti každoročně otráví jedovatými houbami desítky houbařů. Lidové zkoušky, které se předávají po generace, přitom působí rozumně, ale žádná z nich jedovatou houbu spolehlivě neodhalí.

Mýty, které zabíjejí

Hřiby a lupenaté houby

Hřiby poznáte podle rourek, tedy houbovité vrstvy pod kloboukem, místo lupenů. Jedovatých druhů je mezi nimi u nás málo, ale hřib satan nedostatečně tepelně upravený způsobuje střevní nevolnost a hořký hřib žlučník má dužninu tak hořkou, že zkazí celé jídlo. Ani u hřibů proto neplatí žádné zjednodušené pravidlo a sbírat se mají jen druhy, které znáte.

Největší riziko je u lupenatých hub, které mají pod kloboukem lupeny místo rourek. Rostou tu vedle sebe jedlé druhy i smrtelně jedovaté, a proto se vyplatí sbírat jen ty, které bezpečně znáte. Mladé nebo počasím pozměněné plodnice navíc nemusí mít všechny typické znaky vyvinuté a nejsou vhodné ke sběru.

Varovné znaky muchomůrky zelené

U muchomůrky zelené hledejte husté bílé lupeny, blanitý slabě rýhovaný prsten na třeni a zřetelnou bělavou pochvu na bázi třeně, které se přezdívá pohár smrti. Klobouk bývá olivově zelený až žlutozelený, ale i téměř bílý, takže podle barvy ji nepoznáte. Prsten je někdy pomíjivý a pochva při uříznutí zůstane v zemi, proto houbu vždy vyjměte celou.

Roste nejčastěji v teplých listnatých lesích pod dubem, bukem a habrem, výjimečně i pod jehličnany, od nížin do hor. Nezkušení houbaři si ji nejčastěji pletou s pečárkami, ale i s bedlami nebo holubinkami. Vzácná muchomůrka jarní je stejně jedovatá, má bílý klobouk a hladký třeň a roste na jaře.

Opačně to ale neplatí. Houba bez prstenu a pochvy tím ještě jedlá není, smrtelně jedovatý je například i pavučinec plyšový, který tyto znaky nemá. O jedlosti rozhoduje jedině bezpečně známý druh.

Jak a kdy se otrava projeví

Nejzrádnější je zpoždění. Muchomůrka zelená nebolí hned a první příznaky přijdou po mnoha hodinách, kdy už bývají poškozena játra a ledviny. Při smrtelné otravě může navíc nastat přechodné zlepšení, po němž játra a ledviny za několik dní selžou, takže kdo čeká, až mu bude líp, ztrácí čas.

06Nejistota

Proč houby nejdou předpovědět přesně

Mapa pravděpodobnosti růstu hub od ČHMÚ vychází z modelu, který sčítá srážky, upravuje je podle teploty a přidává sezónní koeficient pro to, jak se početnost mykorhizních hub mění během roku. ČHMÚ parametry průběžně ladí a přípravu mapy konzultuje s Českou mykologickou společností. Mapa ale vyjadřuje jen vhodnost vláhových podmínek, ne to, že už někde košík leží.

Model navíc umí jen část houbaření. Nejlépe odráží masité mykorhizní houby, tedy ty, které houbaře zajímají nejvíc, ale pro dřevní nebo teplomilné druhy suchých stanovišť přesný není. Nezná ani půdu pod vaším lesem, místní mikroklima, stav podhoubí z minulých let a náhodu.

Do hry vstupuje i klimatická změna. Vyšší teploty zvyšují výpar a snižují množství vody dostupné pro houby, a proto ČHMÚ do budoucna čeká negativní dopad na růst mykorhizních hub. Jak moc se jednotlivé roky liší, ukazuje třeba muchomůrka zelená, která v některých letech roste jen sporadicky a jindy velmi hojně.

07Druhy

Nejběžnější houby v Česku a jak vypadají

Níže najdete nejsbíranější houby i jejich nebezpečné nebo nepříjemné dvojníky. Fotky pomáhají učit se, ale podle jedné fotografie houbu neurčíte, protože nezachytí vůni, slizkost ani lepkavost. Berte je jako pomůcku k atlasu a ke zkušenému houbaři, ne jako návod k určení.

Hřiby

Hřib smrkový je naše nejznámější a mnohdy nejoblíbenější hřibovitá houba. Roste velmi hojně od června do října ve všech typech lesů, nejvíc v mladých smrčinách nebo na jejich okrajích, od nižších poloh do hor, a upřednostňuje kyselejší půdy. Póry má v mládí bílé, v dospělosti žluté až žlutoolivové a dužnina je bílá a na řezu se nemění.

Podobné jedlé hřiby se dají od smrkového odlišit. Hřib dubový má dlouho ojíněnou pokožku klobouku a výraznější síťku na třeni, hřib borový načervenalý odstín pokožky a hřib bronzový je tmavší s olivovými nebo bronzovými odstíny a roste s duby na vápenatých půdách. Hořký hřib žlučník naopak prozrazují rourky, které postupně růžoví.

Hřib satan do košíku nepatří, protože nedostatečně tepelně upravený způsobuje střevní nevolnost. Má bělavý až šedavý klobouk, červené póry a na třeni červenou síťku. Červené póry ale mají i jiné hřiby, takže ani tady nestačí jeden znak a rozhoduje jen bezpečná znalost druhu.

Bedla, liška a václavka

Bedla vysoká má šupinatý klobouk, na třeni hadí kresbu a posuvný prsten, pochvu na bázi třeně ale nemá, zatímco muchomůrka zelená má hladký klobouk a pochvu. U mladých, ještě zavřených bedel hrozí záměna s muchomůrkami, a proto je bezpečnější sbírat jen rozevřené plodnice se všemi znaky. Liška obecná je žlutá, trychtýřovitá a má žilnaté lišty, kdežto lištička pomerančová je oranžovější a má tenké vidličnatě větvené lupeny.

Václavky rostou v trsech na pařezech, kmenech i kořenech a je nutné je delší dobu tepelně zpracovávat, jinak hrozí zvracení a průjem. V trsech na mrtvém dřevě roste od časného jara do pozdního podzimu i jedovatá třepenitka svazčitá, která je sirně žlutá a hořká. Na dřevě roste také smrtelně jedovatá čepičatka jehličnanová, proto trsy hub ze dřeva sbírejte jen tehdy, když druh bezpečně znáte.

Nebezpeční a zrádní

Mezi nejnebezpečnější patří muchomůrka zelená a pavučinec plyšový s oranžovohnědým kloboukem, jehož otrava se projeví až za 2 až 17 dní. Muchomůrky tygrovaná a červená obsahují jed muscimol a čirůvka tygrovaná způsobuje zvracení a průjem. Mírně jedovatá a velmi hojná muchomůrka citrónová nemá výraznou pochvu a na klobouku jí často zůstávají útržky závoje.

Muchomůrky nejsou všechny stejně nebezpečné, ale žádnou nesbírejte bez jistoty. Muchomůrka růžovka je za syrova jedovatá a jedlá až po důkladném vaření, a to jen pro toho, kdo ji bezpečně rozezná od tygrované. Za syrova je jedovatých i mnoho dalších jedlých druhů.

08Kalendář

Kdy rostou které houby

Houbařská sezóna začíná už na jaře smržem a trvá až do zimy, ale nejvíc druhů tvoří plodnice na konci léta a na podzim. Hřib smrkový roste od června do října a třepenitka svazčitá od časného jara do pozdního podzimu. Penízovka sametonohá a hlíva ústřičná jsou naopak houby chladných měsíců.

09Sběr a spíž

Jak houby sbírat, skladovat a sušit

Houby nepatří do igelitky, ale do proutěného košíku, který větrá, takže se v něm nezapaří. Sbírejte zdravé a dobře vyvinuté plodnice, protože úplně mladé nemusí mít všechny poznávací znaky a staré nebo červivé se rychle kazí. Hlínu a jehličí z nich otřete už v lese.

Vyřezávat, nebo vytahovat

Zažitý zvyk říká houbu odříznout nožem, odborná doporučení ale míří jinam. Zvlášť druhy s nebezpečnými jedovatými dvojníky se mají vyjmout ze země celé a mykolog Národního muzea Jan Holec radí neuřezávat houby nad zemí nikdy. Na spodku třeně jsou totiž důležité poznávací znaky, třeba cípatá pochva muchomůrky zelené.

Při sběru počítejte i s lesem. Jamku po vytažené houbě jemně zakryjte mechem nebo jehličím, aby půda zbytečně nevysychala, a v okolí plodnice nedupejte, protože byste přetrhali vlákna podhoubí, která ji zásobují vodou a živinami.

Od lesa po spíž

1. 01

   Do proutěného košíku

   Košík větrá a houby se v něm nezapaří, igelitová taška je pro ně past.

2. 02

   Vyjmout celou

   Houbu opatrně vytáhněte i se spodkem třeně a jamku zakryjte mechem nebo jehličím.

3. 03

   Očistit už v lese

   Hlínu, jehličí a zjevně vadné části oddělte hned na místě, doma pak ušetříte čas.

4. 04

   Zpracovat co nejdřív

   Ideálně ještě tentýž den, protože se houby snadno kazí nebo porůstají plísněmi.

5. 05

   Lednice jen na chvíli

   V lednici při teplotě mírně nad nulou houby skladujte co nejkratší dobu a volně na vzduchu.

6. 06

   Sušit, mrazit, vařit

   Houby lze sušit, vařit, nakládat do octa nebo soli, zmrazit i nechat zkvasit.

Zkažené houby jsou samostatné riziko. Houby velmi rychle podléhají nepříznivým skladovacím podmínkám a vznikají v nich látky škodlivé člověku, takže otravu může způsobit i jedlý druh. Jed produkují mikroorganismy a plísně, které se v nevhodně uložených houbách namnožily.

Sušit se hodí jen čerstvé a zdravé plodnice, na vzdušném místě nebo v sušičce při mírné teplotě, aby se houby vysušily, a ne uvařily. Sušené houby se před jídlem vyplatí řádně tepelně upravit kvůli mikrobiologickým rizikům. Zmrazit je možné také, ale i zmrazené houby patří před jídlem důkladně tepelně upravit.

Pamatujte i na to, že mnoho jedlých druhů je za syrova jedovatých. Hřib koloděj a václavky vyžadují delší tepelnou úpravu a muchomůrka růžovka podle mykologů nejméně 20 minut varu. Houbová jídla nejsou vhodná pro malé děti, protože se těžko tráví a dítě je při otravě ohroženo výrazně víc než dospělý.

Pro vlastní potřebu smí houby v lese sbírat každý, v přírodních rezervacích a v prvních zónách národních parků ale sběr povolen není. Nedoporučuje se sbírat na skládkách, u rušných silnic ani na radioaktivních haldách u uranových dolů a auto patří na oficiální parkoviště, do lesa se dojde pěšky. Prodávat nasbírané houby nebo je dál zpracovávat pro potravinářské účely smí jen ten, kdo má osvědčení o znalosti hub.

10Věděli jste

Věděli jste, že houby…

Odpověď na otázku z titulku je tedy poctivě nejistá. Letos houby rostou hlavně tam, kde se podařilo zachytit vláhu, a přízemní mrazíky mohou sezónu brzy zavřít. Do lesa jděte s košíkem a trpělivostí a domů si odneste jen druhy, které opravdu znáte.