Artemis III zůstane u Země, na Měsíc se přistane až v roce 2028

01PROGRAM

Artemis je program a moduly dodávají firmy

Artemis není jedna raketa ani jediná loď. Je to program NASA složený z očíslovaných misí, které mají vrátit lidi k Měsíci a později na jeho povrch u jižního pólu. Jméno dostal po řecké bohyni Měsíce a dvojčeti Apollóna.

Přistávací moduly NASA nestaví sama. Objednává je u firem prostřednictvím smluv s pevnou cenou a vybraní dodavatelé svůj stroj navrhnou, postaví a předvedou. SpaceX vyvíjí posádkovou měsíční verzi Starshipu, zatímco Blue Origin pracuje na modulu Blue Moon.

NASA chce přistávací moduly nakupovat jako službu podle svých požadavků. Smlouva s Blue Origin z května 2023 měla pevnou cenu 3,4 miliardy dolarů. Rozšíření smlouvy se SpaceX z listopadu 2022 mělo hodnotu asi 1,15 miliardy dolarů. Druhého dodavatele agentura zdůvodnila větší konkurencí a nižšími náklady pro daňové poplatníky.

Úřad generálního inspektora NASA uvedl, že agentura od roku 2019 vázala na vývoj přistávacích modulů téměř sedm miliard dolarů. Do fiskálního roku 2030 má jejich vývoj stát přes osmnáct miliard dolarů.

02ARTEMIS II

Let Artemis II prověřil Orion s posádkou

Artemis II odstartovala 1. dubna 2026 z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě. V Orionu letěli Reid Wiseman, Victor Glover, Christina Koch a Jeremy Hansen z Kanadské kosmické agentury. První posádkový let kolem Měsíce po více než 50 letech skončil 10. dubna na hladině u San Diega, přibližně kilometr od předpokládaného místa.

Let měl ukázat, jak Orion slouží lidem při cestě daleko od Země. Posádka zkoušela podporu života, regeneraci vzduchu v kabině, ruční pilotování i práci s technikou a softwarem lodi.

Důležitou zkouškou byl tepelný štít. Při Artemis I nemohlo z materiálu Avcoat uniknout dost plynů, které uvnitř vznikaly, a část materiálu popraskala a odpadla. NASA proto pro Artemis II upravila dráhu vstupu Orionu do atmosféry.

Při Artemis II fungoval štít podle očekávání. Inženýři našli devět míst s úbytkem zuhelnatělého materiálu, zatímco po Artemis I jich bylo 103. Praskání a úbytek materiálu se zmenšily desetkrát a teplota v kabině se při návratu držela kolem 24 °C.

03ZMĚNA PLÁNU

První přistání přesunula NASA na Artemis IV

NASA nový plán oznámila 27. února 2026, něco přes měsíc před startem Artemis II. Do programu přidala další let v roce 2027 a pro Artemis III určila zkoušky na nízké oběžné dráze Země. První přistání s posádkou má následovat při Artemis IV v roce 2028.

Agentura změnu vysvětluje postupným budováním schopností. Posádku přitom nechce vystavit zbytečnému riziku. Zástupce správce NASA Amit Kshatriya také uvedl, že měnit konfiguraci rakety SLS a lodi Orion pro další mise by bylo zbytečně složité.

04ZKOUŠKA U ZEMĚ

Zkouška obou přistávacích modulů na oběžné dráze Země

Raketa SLS vynese čtyři astronauty v Orionu na nízkou oběžnou dráhu Země. Loď se tam poprvé setká se zkušebními verzemi přistávacích modulů Blue Origin a SpaceX a spojí se s nimi. NASA připouští, že se do mise může zapojit jeden, nebo oba moduly.

Jako první má vzlétnout zkušební modul Blue Origin, který vydrží na oběžné dráze několik týdnů a počká na posádku. Orion s ním zůstane spojený asi dva dny a astronauti vstoupí dovnitř. Po odpojení má Orion počkat na Starship a strávit s ním ve spojení přibližně jeden den.

Celá mise má trvat přibližně dva týdny. Posádka vyzkouší nové skafandry pro práci mimo loď a společné fungování podpory života, komunikace a pohonu. Orion se poté vrátí do Tichého oceánu, kde astronauty vyzvedne tým NASA a amerického námořnictva.

Posádku tvoří velitel Randy Bresnik, pilot Luca Parmitano z ESA a specialisté mise Andre Douglas a Frank Rubio. Před letem navštívili SpaceX i Blue Origin, aby se seznámili s vývojem obou přistávacích modulů.

05ZBÝVÁ VYŘEŠIT

Před přistáním zbývají technická a bezpečnostní rizika

NASA podle svého generálního inspektora urychluje s oběma firmami vývoj, aby stihla přistání v roce 2028. Dodavatelé se však potýkali se zpožděním, technickými potížemi a problémy s integrací. Smlouva se SpaceX přitom zdražila o 6 procent a smlouva s Blue Origin o méně než 1 procento.

Potíže má i zbytek programu. Kontrolní úřad GAO uvedl, že dva projekty Artemis hlásily technické a programové problémy, které pravděpodobně zdrží jejich harmonogram. Na Orion připadá téměř 75 procent kumulativního překročení nákladů velkých projektů NASA.

Stav systémů před plánovaným přistáním

Tepelný štít dostal upravené bloky materiálu Avcoat s jednotnou propustností a technici ho začátkem července připojili k Orionu.

Spojovací systém Orionu poletí poprvé ve skutečných podmínkách právě při Artemis III.

Nové skafandry xEVA pro práci mimo loď vyzkouší posádka poprvé přímo ve vesmíru.

Přistávací moduly obou firem vznikají jako zkušební kusy pro Artemis III, jejich vývoj však dosud provázela zpoždění a technické potíže.

Tankování Starshipu mezi loděmi zatím nebylo předvedeno, přestože Starship při svém čtrnáctém zkušebním letu poprvé dosáhl oběžné dráhy.

Záchrana posádky z vesmíru ani z povrchu Měsíce by při katastrofickém selhání přistávacího modulu nebyla v možnostech NASA.

06PŘÍPRAVA

Artemis III vzniká v montážní hale

Stohování bočních urychlovačů SLS skončilo 30. září 2026. Při startu dodají více než 75 procent tahu rakety a na centrálním stupni už jsou všechny čtyři motory RS-25. Zkrácená sestava má zamířit na rampu 39B k tankovací zkoušce. Přechodový díl, který nahradí horní stupeň, a oba adaptéry mají dorazit na začátku roku 2027.

Evropský servisní modul zajišťuje Orionu pohon, tepelnou regulaci, elektřinu, vzduch a vodu. Modul pro Artemis III integroval Airbus v Brémách a ESA ho předala NASA 10. září 2025 v Kennedyho středisku.

Orion pro Artemis III se mezitím skládá v jeden celek. Technici koncem července spojili modul posádky s evropským servisním modulem. Hotovou sestavu poté poprvé úspěšně zapnuli a ověřili propojení obou částí.

07ASTRONAUTKA

Christina Koch už nepoletí, zůstává ale u NASA

Christina Koch letěla na Artemis II jako specialistka mise. Od 1. listopadu 2026 se stane úřadující zástupkyní hlavního inženýra NASA po odchodu Katherine Van Hooser do výslužby. Mezi astronauty zůstane, ale do vesmíru už nepoletí.

Koch začínala jako elektrotechnická inženýrka v Goddardově středisku, kde vyvíjela vědecké přístroje. Před výběrem za astronautku v roce 2013 pracovala také v Antarktidě a Arktidě. Později strávila 328 dní v kuse na ISS, což je nejdelší jednotlivý let ženy v historii, a účastnila se prvních čistě ženských výstupů do volného prostoru.